Expozice

hrady

Hrady Lašské brány

Lašská brána Beskyd je turistická oblast ležící na severovýchodě Moravy, v krajině Podbeskydí, která vytváří pomyslnou vstupní bránu do Beskyd. Hrady tvořící tzv. Lašskou bránu , jsou: hrad Štramberk, Šostýn v Kopřivnici, hrad Hukvaldy a můžeme zde zařadit i hrad Starý Jičín.

V expozici naleznete podrobné informace a doprovodný materiál ke každému z nich. Zde uvádíme pouze krátké představení těchto kamenných strážců.

Hrad Štramberk

Image

Město Štramberk založil v roce 1359 moravský markrabě Jan Jindřich, bratr císaře Karla IV., v místech starší slovanské osady, uváděné již v roce 1211, záhy pak bylo opevněno hradbami. Město vzniklo jako podhradí gotického hradu bergfritového typu, který založili páni z Kravař jako Strahlenberg někdy v 1. třetině 14. století. Některé teorie udávají vznik hradu již na konci 13.století anebo dokonce kolem roku 1200.  

Vnitřní hrad měl hradbou vymezenou plochu 30x15metrů, na severovýchodní přístupové straně vyrostl válcový bergfrit o průměru 9 metrů s dřevěným nebo hrázděným ochozem na kamenných krakorcích. Palác, jehož zbytky byly odstraněny při romantické obnově, byl krátký a měl věžovitý charakter. Janu Jindřichovi malý palác nestačil, a tak dal vybudovat na původním předhradí (v místě dnešní turistické chaty) druhý, větší palác – ten později také zcela zmizel.  

Podle plánů významného pražského architekta Kamila Hilberta byly zahájeny opravy a věž Trúba byla upravena na rozhlednu. V místech předhradí vyrostla posléze v roce 1925 roubená Hrstkova turistická chata. Pod věží, na místě horního paláce, stojí Jaroňkova útulna, dnes nově rekonstruovaná (bratři Jaroňkové v r. 1925 založili známý skanzen v Rožnově pod Radhoštěm). 

Image

Typická válcová věž zvaná Trúba, opravená na rozhlednu, je nejvýraznějším pozůstatkem hradu na návrší nad severní stranou náměstí v městské památkové rezervaci Štramberk. 

Hrad Starý Jičín 

Rozsáhlé zříceniny hradu (areál dosahuje délky téměř 200 metrů) na protáhlém osamělém Starojíckém kopci nad Starým Jičínem asi 4 kilometry od Nového Jičína jsou zbytkem hradu, který vznikl v místech předhistorického osídlení. Střežil starou zemskou cestu Moravskou branou, která již v pravěku spojovala Balt s Jadranem, tzv. jantarovou stezku.

První zmínka o hradě Starý Jičín z roku 1240 svědčí o tom, že patří k nejstarším hradům na Moravě. Jeho prvním doloženým vlastníkem byl Arnold z Hückeswagenu, dvořan Přemysla Otakara I., původem z Porýní, ale nelze vyloučit ani jeho královské založení. V roce 1278 se nacházel v rukou Bluda z Jičína.

Nejstarší jádro hradu mělo protáhlou bergfritovou dispozici s úzkým čelem na jihu, jež zaštiťovala válcová věž nad příčným ve skále vylámaným příkopem, oddělujícím staveniště hradu od zbytku temene kopce. Hradní palác stál při západní hradbě v zákrytu věže.

Image
Image

Původní raně gotický hrad byl postupně rozšiřován severním směrem o nové nádvoří, opevněné zpočátku jen palisádou, později nahrazenou kamennou hradbou. Snad tu byla již tehdy hloubená studna. Nově zde byl vystavěn i most zpřístupňující horní hrad. Pozdně gotická přestavba později obehnala hradby Starého Jičína parkánem uzavřeným zdí, vymezujícím obdélníkový půdorys hradu. Prostor před jižním čelem zajistilo předsunuté opevnění klínovitého tvaru. Na přístupové severní straně vyrostly na předhradí nové provozní budovy a studna. První bránu chránila mohutná hranolová věž (nyní jediná zastřešená stavba hradu). Kamenná ostění klíčových střílen věže patří k nemnoha architektonickým detailům dochovaným na hradě. Rampa ze severního předhradí překonávala výškový rozdíl k mostu a bráně v parkánu. Odtud se cesta lomila k bráně do vnitřního hradu. Obytná zástavba překročila v poslední etapě hradbu jádra – na jižní straně vyrostl pozdně gotický a v renesanci upravovaný tzv. Jižní palác, jenž nahradil válcovou věž - bergfrit.

Na konci 17. století byl hrad již téměř zcela opuštěn, některá křídla hradu ale stále zůstávala obyvatelná. V roce 1724 až 1726 byl pod kopcem vybudován barokní zámek, na hradě ale zůstalo služebnictvo, ve sklepeních bylo uchováváno víno. V roce 1785 na hradě již nikdo nebydlel, k jeho totální zkáze přispělo několik požárů vyvolaných mj. i úderem blesku, lidé využívali zbytků objektu jako stavebního materiálu.

Hrad Šostýn 

Image

Šostýn (německy Schauenstein, může se však vyskytovat v podobách: Schawenstein, Schornstein, Scheibstein, Schowenstayn) je zřícenina hradu u Kopřivnice v Moravskoslezském kraji. Pozůstatky hradu jsou chráněny jako kulturní památka. Zřícenina je od centra Kopřivnice vzdálena 1,5 km jihovýchodně ve výšce 442 m n. m. Kopec, na němž hrad stával je z jihozápadní a západní strany velmi příkrý, ze strany severní a západní je již svah mírnější a přes val navazuje na plošinu s rybníkem. Na místě je k vidění odkrytý základ bergfritu, sklepní prostory paláce (částečně zrekonstruované), zbytky vstupních staveb i jiných budov, roztroušené zdivo a terénní úpravy ve skalách i v zemi. Prostory jsou volně přístupny veřejnosti.

 

 

Během archeologických vykopávek v letech 1935 - 1938 se nalezly předměty prehistorické - jako např. pazourková dýka, kostěná šídla, opracovaná dutá kost. Nejvíce však bylo nálezů středověkých. Byly to kosti zvířat, střepy nádob z pálené hlíny, 6 hliněných dlaždic s reliéfem dubového listu i dlaždic hladkých, pískovcové koule do praku, hroty do kuše s tulejí i trnem, 14 závěsných válečkových zámků, koňské podkovy, třmen, ostruhy, přezky, součásti k postrojům koní, petlice, větší množství skob a hřebíků, část meče, nože a další kovové předměty neznámého charakteru. Dále byly nalezeny pískovcové opracované kvádry, římsy, ostění a část oblouku dveřního portálu. Významným nálezem byla soška ženy (tzv. Šostýnská Venuše), 5,5 mm vysoká figurka ze slonoviny. Vedle těchto nálezů bylo vykopáno železné křesadlo, misky - kahany, přesleny z pálené hlíny, dva pražské groše Václava II. a velký pískovcový balvan s reliéfem hlav muže a ženy.

Teprve v letech 1988 - 2005 byl na hradě proveden archeologický výzkum spojený se záchovnou údržbou nadzemních částí hradu. Archeologické práce i stavební údržbu prováděli nadšenci z řad členů České archeologické společnosti, skautů, členové Hnutí Brontosaurus, a další v rámci pořádání mezinárodních brigád. To vše pod vedením okresního archeologa a za odborného dohledu pracovníků Archeologického ústavu AV ČR v Brně.

Image

Hrad Hukvaldy

Založení hukvaldského hradu je zastřeno rouškou tajemna a dnes již nevědomostí. Zakládací listina se nám nezachovala, proto můžeme jen tušit, kdo a jak Hukvaldy vystavěl. Na počátku 13. století získal obrovské území na Severovýchodní Moravě významný říšský šlechtic politicky zaangažovaný do sňatku české princezny Anežky s anglickým králem Jindřichem III., hrabě Arnold z Hückeswagenu. Ke sňatku však nedošlo, ale i tak území pod Beskydami získal. Na oplátku byl českému králi zavázán a musel střežit nebezpečnou hranici na řece Ostravici mezi Moravou, Slezskem a Uherskem. To bylo navíc znásobeno povinností chránit pocestné a kupecké karavany na prastaré obchodní stezce zvané Jantarová.

Hukvaldy plnily v době třicetileté války funkci bezpečného útočiště pro obyvatelstvo z širokého okolí stejně tak i pro diecézní poklady. V roce 1626 hrad odolal spojeným silám Dánů a vzbouřených Valachů, roku 1643 byl pevnou baštou proti Švédům, kteří dokázali dobýt kupříkladu velice dobře opevněnou Olomouc.

Image

Hukvaldy získaly na sklonku svého stavebního vývoje impozantní dělostřelecké opevnění. Cesta vedoucí až na nádvoří vnitřního hradu procházela po ukončení opevňovacích prací sledem šesti bran. Kromě úlohy vojenské pevnosti a refugia – útočiště obyvatelstva – plnily Hukvaldy také zvláštní úlohu kněžského vězení, karceru. Později byly Hukvaldy již jen sídlem vrchnostenských úředníků, uzpůsobeným k dočasnému pobytu biskupů, i nechvalně známým místem věznění poddaných, jako tomu bylo za rebelie roku 1695. V 18. století byl hrad stále udržován, jak o tom svědčí inventář sepsaný roku 1738, který zmiňuje i stále poměrně slušně vybavenou zbrojnici. Správa panství však byla již roku 1760 přestěhována do nového zámku pod hradem. Zkázu hradu uspíšil požár hradní studny. Jedinou stavbou, jež přečkala zánik nedobytného hradu, zůstala hradní kaple sv. Ondřeje na předhradí.

Více informací o těchto hradech získáte ve stálé expozici ZEMĚ HRADŮ.

Těšíme se na Vaši návštěvu.

 

logo_zeme-hradu_web.png