Vzpomenete si na svůj úplně první model? Kolik vám tehdy bylo let a co vás k modelaření přivedlo? Byl někdo, kdo vás k tomuto koníčku inspiroval, nebo jste si k němu našel cestu sám?
Mým prvním modelem byl vor ze špejlí a také jsem vyráběl domečky. K modelaření jsem si našel cestu sám. Prostě jsem chtěl něco postavit, vyzkoušet si, co dokážu, a postupně tvořit další věci.

Co vás na modelaření baví dodnes? Je to samotná tvorba, radost z dokončeného modelu, nebo třeba možnost na chvíli vypnout od každodenních starostí? A co vám tento koníček dává, co byste jinde hledal jen těžko?
Modelaření mi přináší pohodu a klid. Je to možnost na chvíli se odtrhnout od okolního světa a zapomenout na každodenní starosti. Nejvíc mě baví, že člověk může vlastníma rukama vytvořit něco smysluplného a krásného, co mu přináší radost a o co se může podělit s ostatními.

Jste zapojený také do projektu Země hradů na Hukvaldech. Jak jste se k němu dostal a co vás na něm nejvíce baví? Je pro vás tvorba historických modelů něčím jiná než vaše ostatní modelářské projekty?
O projektu Země hradů jsem se dozvěděl od kolegů na soutěžích papírových a plastikových modelů, které jsem pořádal. Hlavním důvodem, proč jsem se do projektu zapojil, byl můj kamarád Jan Sýkora, skvělý člověk a modelář, který mě k tomu přivedl. Na tvorbě historických modelů mě baví především to, že můžeme návštěvníkům Země hradů přiblížit, jak se ve středověku žilo a stavělo. Je to vlastně způsob, jak jim představit kousek našich dějin a umožnit jim nahlédnout do minulosti trochu jiným pohledem.

Vím, že máte rád Pána prstenů. Čím vás Tolkienův svět tolik oslovuje? V čem je podle vás modelování fantasy světů jiné než ztvárňování historických předloh? A máte v této oblasti nějaký vysněný projekt nebo cíl, kterého byste chtěl dosáhnout?
Pána prstenů miluji, a to nejen tento příběh, ale i další světy a příběhy, které J. R. R. Tolkien vytvořil. Na jeho dílech mě fascinuje především to, že člověk může prožívat každý krok hrdinů, elfů, hobitů, králů i válečníků, kteří bojují za spravedlnost, přátelství a svůj domov proti zlu.
Oproti historickým předlohám nabízí fantasy svět obrovský prostor pro představivost. Člověk může oživit místa a příběhy, které zná z knih nebo filmů, a vytvořit si jejich vlastní podobu.
Mám dva velké projekty, které bych si chtěl splnit. Prvním je vytvořit bitvu o Minas Tirith, hlavní město lidské říše Gondor. Druhým je ztvárnit bitvu o Helmův žleb z filmu Pán prstenů: Dvě věže. Jsou to velké projekty, které vyžadují spoustu času, práce a trpělivosti, ale právě takové výzvy mě na modelaření baví.

Když se pouštíte do nového modelu, máte už od začátku jasnou představu o výsledku, nebo se necháváte vést samotným procesem tvorby? Ať už jde o papírové, plastikové, nebo autorské modely, co je pro vás při jejich vzniku největší výzvou?
Když se pouštím do nového projektu, mám svou představu o výsledku víceméně naplánovanou. Jakmile ale začnu pracovat, přicházejí další nápady a některé věci vznikají až přímo během tvorby. Snažím se, aby se výsledný model co nejvíce přiblížil mé původní představě, ale zároveň se nebráním novým řešením.
Největší výzvou je pro mě samotný projekt, protože ne vždy se všechno podaří podle plánu. Záleží mi na tom, aby byl výsledek dotažený do posledního detailu. Každá figurka, hrad nebo domeček musí mít své místo, dávat smysl a společně vytvářet příběh celého modelu. Právě to je pro mě na výsledné práci nejdůležitější.

Když se pouštíte do nového modelu, máte už od začátku jasnou představu o výsledku, nebo se necháváte vést samotným procesem tvorby? Ať už jde o papírové, plastikové, nebo autorské modely, co je pro vás při jejich vzniku největší výzvou?
Když se pouštím do nového projektu, mám svou představu o výsledku víceméně naplánovanou. Jakmile ale začnu pracovat, přicházejí další nápady a některé věci vznikají až přímo během tvorby. Snažím se, aby se výsledný model co nejvíce přiblížil mé původní představě, ale zároveň se nebráním novým řešením. Největší výzvou je pro mě samotný projekt, protože ne vždy se všechno podaří podle plánu. Záleží mi na tom, aby byl výsledek dotažený do posledního detailu. Každá figurka, hrad nebo domeček musí mít své místo, dávat smysl a společně vytvářet příběh celého modelu. Právě to je pro mě na výsledné práci nejdůležitější.

Jste také spojený s mezinárodní modelářskou soutěží Battle of Ostrava. Jak vás napadlo takovou akci pořádat a co všechno obnáší její příprava? Co jste chtěl modelářům a návštěvníkům nabídnout, co třeba na jiných soutěžích chybělo? A máte nějaký ročník nebo zážitek, na který obzvlášť rád vzpomínáte?
Soutěž Battle of Ostrava jsem začal pořádat proto, abych dal modelářům možnost ukázat, co všechno se dá vytvořit z plastu, papíru a dalších materiálů. Chtěl jsem představit krásu modelářství široké veřejnosti a zároveň vytvořit místo, kde se mohou setkávat lidé se stejným zájmem. V Ostravě tehdy podobných akcí nebylo mnoho, a tak to pro mě byla také velká výzva.

Organizace takové soutěže je poměrně náročná. Je potřeba zajistit vhodné a dostatečně prostorné místo, finance, ceny pro soutěžící a spoustu dalších věcí, které nejsou na první pohled vidět. Každý ročník, který jsem pořádal, byl něčím výjimečný. Největší radost mi ale dělalo, že se soutěž postupně vypracovala mezi významné modelářské akce u nás. Přestože nepatřila k největším, přijížděli na ni modeláři ze Slovenska i Polska. Právě to pro mě bylo největším oceněním a potvrzením, že má smysl v takové práci pokračovat.

Modelaření může být činnost, při které člověk tráví hodiny sám u pracovního stolu, zároveň ale kolem něj vzniká velká komunita lidí se stejnou vášní. Vnímáte ho spíše jako chvíli pro sebe, nebo především jako příležitost potkávat nové lidi, sdílet zkušenosti a navazovat přátelství?
Modelaření je koníček, při kterém se člověk někdy uzavře do své vlastní bubliny a nevnímá okolí. Soustředí se jen na to, co právě tvoří. Zároveň mi ale tento koníček umožnil poznat spoustu skvělých lidí, se kterými si dokážu celé hodiny povídat o modelaření i o životě. Je to komunita, ve které se člověk rozhodně nenudí. Lidé si předávají zkušenosti, inspirují se navzájem a často mezi nimi vznikají i dlouholetá přátelství. A právě to je jedna z věcí, kterých si na modelářství velmi vážím.

Když se ohlédnete za svou dosavadní modelářskou cestou, co vám tento koníček přinesl kromě radosti ze samotných modelů? A je něco, co byste si v modelářství ještě rád splnil nebo kam byste se chtěl v budoucnu posunout?
Když se ohlédnu zpět, modelaření mi přineslo především možnost poznat neskutečně skvělé lidi, které bych jinak pravděpodobně nikdy nepotkal. Díky tomuto koníčku jsem získal nová přátelství, zkušenosti a spoustu krásných zážitků. Do budoucna bych si chtěl především dokončit všechny projekty, které mám naplánované. Bude to ještě dlouhá cesta, ale právě na to se těším. Všem modelářům, přeji mnoho úspěchů, radosti z tvorby a spoustu dalších krásných modelů. Ať jim jejich práce přináší potěšení a inspiraci i do budoucna.Samotné expozici Země hradů přeji, aby se jí dařilo, získávala si stále více příznivců a přinášela radost i nové zážitky všem návštěvníkům, kteří díky ní mohou obdivovat krásu modelářského umění.