Mým snem je sestavit a veřejnosti nabídnout největší sbírku modelů památek na jednom místě

Hukvaldy nejsou známé jen svým hradem, rodištěm Leoše Janáčka, motivy obrazů Antonína Kroči nebo rozsáhlou oborou s daňky a muflony. Ve zdejším informačním centru se už pátým rokem rozrůstá muzeum modelů hradů a zámků, kterému dal jeho zakladatel a provozovatel Miroslav Bitter název Země hradů. Společně tedy vstupme dovnitř a nechme se uhranout krásou a majestátem těchto historických staveb.

V rodném domě Leoše Janáčka na Hukvaldech jste nedávno otevřel zrekonstruovanou a rozšířenou expozici modelů hradů a zámků nazvanou Země hradů. Co vás k této myšlence přivedlo a jak to všechno začalo?
Když jsme se s manželkou před devíti lety ujali provozování hukvaldského informačního centra, přemýšleli jsme, jakým způsobem bychom mohli jeho činnost obohatit, rozšířit a zpestřit. Prvotní nápad vybudovat v patře, které do té doby zelo prázdnotou, muzeum obce nahradila postupně myšlenka zřídit na tomto místě expozici modelů středověkých hradů a tvrzí, které by doplňovaly edukační panely a exponáty obsahově propojené s hradem Hukvaldy, obcí a jejím okolím. Od roku 2020, kdy byla expozice poprvé zpřístupněna, se postupně rozšiřovala až do dnešní podoby, kdy se nám ji podařilo zvětšit o další místnost a počet vystavených modelů dosáhl úctyhodného počtu 150 kusů. Chceme ji pravidelně aktualizovat, některé starší modely nahradit novými, aby se k nám naši hosté měli důvod vracet. Ústředním motivem je středověká věž, která návštěvníky vrátí o několik století zpět. Koncipována je v duchu tehdejší doby – bylo zvoleno hrubé opracování dřevěných částí, stříšky pokrývá pravý šindel a na konstrukci vitrín jsme použili rovněž dřevěné trámy. Do omítek stěn jsou umístěny kamenné prvky. Mého cíle, aby byly tyto prostory vizuálně sladěny, oslovily všechny věkové skupiny a lidé se v nich cítili dobře, jsme podle ohlasů v návštěvní knize dosáhli.

K vidění zde nejsou jen modely, ale i další exponáty mající vztah ke středověku. Jakým způsobem jste je získali?
Kromě jiných v naší sbírce najdete i exponáty, které jsme prostřednictvím obce získali do zápůjčky z Muzea Beskyd ve Frýdku- Místku. Jedná se o archeologické nálezy z hradu a blízkého okolí, které nelze v jeho objektu z různých důvodů vystavit. Máte tak možnost prohlédnout si originální kachle nalezené na hradním nádvoří, keramické nádoby zazděné původně v palácové části hradu, přesleny, šavle a halapartny, ale i perkusní zbraně, rytířskou zbroj a okovy z hukvaldského vězení. V těch byl podle pověsti vězněn hukvaldský preclíkář a není vyloučeno, že se v nich ocitl také zbojník Ondráš. Ozdobou expozice Země hradů je také bronzový poklad, zapůjčený z Muzea Novojičínska, který byl před necelými dvěma lety nalezen na katastru Krnalovic poblíž prameniště ve svahu na úpatí Palkovických hůrek. Jedná se o sekeru s tulejkou a další předměty a zlomky, ale bezpochyby nejzajímavější je několik kusů pásu z bronzového plechu hustě zdobeného vybíjenými pukličkami a pásy. Tyto mohly původně sloužit jako opasek. Za zmínku stojí i část výstavy, která podrobně mapuje historii zdejšího zaniklého pivovaru.

Čím si vás středověké tvrze a hrady získaly? Může ve vašem zájmu o tyto stavby hrát roli genius loci místa hukvaldského podhradí, kde žijete?
S tím duchem místa máte pravdu. K historii jsem měl blízko od útlého dětství. Jako jiní jezdí o prázdninách k moři, já s rodiči navštěvoval památky. Dodnes miluji knížky a pověsti o hradech, místo autíček jsem jako dítě maloval hrady, erby a rytíře ve zbroji. Rád a často jsem památky fotografoval, to mi zůstalo dodnes. Nejsem zdejším rodákem, ale Hukvaldy jsem si pro život vybral už jako dítě. Rozhodl jsem se dobře – s manželkou jsme zde nalezli domov s výhledem na hrad. (úsměv)

To mě přivádí k dotazu, který si kladu pokaždé v místech, kde se památky tohoto typu nalézají. Navštěvují obyvatelé obce zdejší hradní komplex, nebo jej pouze vnímají jako dominantu nad jejich domovy?
Žádný z takových průzkumů si nevedu, ale jsem přesvědčen, že každý z Hukvalďanů alespoň jednou za život hrad navštívil. Pracovně jsou častými hradními hosty místostarostka a matrikářka v roli oddávajících na svatbách, někteří navštěvují slavnostní bohoslužbu v kapli sv. Ondřeje během každoroční Ondřejské pouti, jiní se pravidelně vydávají na procházku hukvaldskou oborou. Všeobecně ale ve volných chvílích spíše pracují na zahradách a kolem svých domků. Od některých svých sousedů vím, že byli na hradě naposledy před dvaceti třiceti lety…

Vrátím se zpět k expozici. Ekonomická stránka už pohřbila nejeden nadějný projekt. Jak se vám daří provoz a instalaci modelů financovat?
Od počátku jsme se snažili zajistit potřebné finance z prostředků dotačních titulů a grantů Ministerstva kultury ČR, Moravskoslezského kraje a dalších institucí – vše bez úspěchu. Nepodařilo se nám získat podporu ani od sponzorů z řad podnikatelů, a tak jsme se s vedením obce dohodli na vzájemné participaci. Zčásti je investorem a realizátorem Země hradů obec Hukvaldy, druhou polovinu potřebných financí jsem poskytl ze svých vlastních zdrojů.

Není to vaše jediná aktivita, hradům se věnujete také v rámci dalších projektů. Představíte nám je?
Jedná se o nakladatelství PUTUJME a projekt Putujme po hradech a zámcích, o nichž se můžete dozvědět více na našich webových stránkách www.putujme.cz. S kolegy Rostislavem Vojkovským, Ladislavem Jurošem a dalšími vydáváme vlastivědné publikace doplněné o současné i historické fotografie a rekonstrukce podoby objektů v minulosti. Nedílnou součástí každé brožurky je i podrobný půdorys. Jde nám o vlastivědu a osvětu. Při sestavování jejich obsahu nemyslíme tolik na převažující část veřejnosti, která přichází za třpytem a leskem hradních a zámeckých sálů a komnat, ale spíše na tu skromnější, nalézající v těchto památkách něco více – estetické zasazení do krajiny, splynutí s národní kulturou a jedinečnost svého poslání. Zatím bylo vydáno kolem 150 publikací a připravují se další.

Co vás přivedlo k modelařině? Ovlivnily vás něčím papírové stavebnice, které bývaly přílohou časopisu pro děti a mládež ABC mladých techniků a přírodovědců, nebo jste spíše vyrůstal na plastových modelech letadel?
Od obojího stejně vrchovatě. (úsměv) Se stejným zápalem, který jsem věnoval papírovým domečkům a stavbám z oblíbeného Abíčka, jsem se ponořil i do sestavování stavebnic dvouplošníků a stíhacích letadel z období první i druhé světové války. Pečlivě jsem je sestavoval, slepoval, barvil, lakoval až do konečné podoby zmenšeniny jejich originálu. Tato záliba mi zůstala dodnes. V naší expozici máme umístěny i poháry a ocenění, které vystavené modely získaly, aby se malí soutěživí návštěvníci dozvěděli, že existuje modelářský svět, a motivovalo je to do něj vstoupit.

Výstavu tvoří nejen vaše, ale i práce dalších autorů. Jak jste se o sobě navzájem dozvěděli?
Během jedné rodinné návštěvy Starého Jičína jsme v hradní věži narazili na vystavené papírové modely Josefa Koudelky. V té době jsem už v hlavě nosil představu budoucí podoby naší expozice a sám jsem na sestavování prvních objektů začínal pracovat. Řekl jsem si, proč dělat něco duplicitně, když je mám zde před očima už hotové ve špičkové kvalitě. Josefovi jsem představil svou vizi a dohodli jsme se na další spolupráci – dnes je naším dvorním modelářem a momentálně pro nás sestavuje zahraniční hrady a zámky. Postupně jsem se pak seznamoval s dalšími parťáky, bez nichž bychom nebyli tam, kde jsme. Prohlédnout si můžete autorské modely Stanislava Luxe, Lukáše Brzuchanského a dalších. Jako jediní vystavujeme modely hradů Libštejn a Volfštejn z dílny architekta Richarda Vyškovského, které zatím oficiálně nikdo nevydal. Honza Sýkora zhotovil autorský model hradu Šostýn, který navazuje na část věnovanou hradům z okolí hukvaldského hradu. Mohu už prozradit, že pracujeme na modelu vodní tvrze Mstěnice s přilehlým hospodářským dvorcem od Františka Nevorala – na této stavbě se podílí současně i Josef Koudelka a Karel Lhotský. Ten je znám, že své modely konzultuje s odborníky z řad Národního památkového úřadu a archeology, okolní terén zpracovává dle vrstevnic v mapách a řeší i takové věci, jaký barevný odstín měla v minulosti voda, která obsahovala více rašeliny než dnes. Letos už stačil dokončit další ze svých autorských modelářských klenotů na téma obléhání středověkého města koncem 15. století a nesmím také zapomenout na jeho Trébuchet – funkční model obléhací zbraně pracující na principu vahadla, oba jsou chloubou naší sbírky.

Během pěti let jste se významně posunuli, muzeum už navštívily tisíce turistů. Máte ještě prostor k dalšímu rozvoji?
Rád bych, kdyby se expozici podařilo ještě rozšířit. Mým snem je sestavit největší sbírku modelů památek na jednom místě. Vedení obce nám pomáhá, a proto věřím, že se najde cesta, která nás úspěšně dovede až do cíle.

Autor: Jiří Vítězslav Sachr

• článek ke stažení nebo k náhledu najdete zde: Frýdecko-Místecký PATRIOT | XI. ROČNÍK | ČERVEN 2025