Ten zvláštní pocit, když stojím na krok od propasti a dívám se na zeď zříceniny hradu vyrůstající do výšky ze samého okraje skály, mě pokaždé ohromí. Kdykoliv se octnu na Strečně nebo na Starhradě ten pocit prožívám znovu a v nezmenšené síle. To „mravenčení“ v lýtkách, ale také úžas a obdiv. Kdo byli ti odvážní stavitelé, kteří před sedmi či osmi sty roky tu zeď postavili? Jak asi ten hrad vypadal? Takové otázky mě napadaly už od dětských let, když jsme každoročně navštěvovali hrad Svojanov. Díky přátelství mé maminky s tehdejším kastelánem panem Živným jsme se s bráchou dostávali i do míst v té době veřejnosti nepřístupných. Temná a vlhká sklepení, tajemná chodba ve skále nedaleko hradu, děsivé pověsti, ale také třešně „ptačínky“ v tehdy ještě neudržované zahradě. Zvědavost i fantazie ovládaly moji mysl, všechny zážitky se natrvalo vryly do mé paměti. Svojanov byl náš hrad; bylo to místo které mě naprosto zaujalo svou tajemnou atmosférou.

Koncem roku 2012, coby čerstvý v důchodce, jsem svůj dávný ale nesplnitelný sen z dětství – mít možnost nahlédnout do dob dávných – rozhodl splnit tak, že se pokusím svoji neurčitou představu o středověku zhmotnit. Během dalších čtyř let jsem vyrobil model-dioráma „středověké“ krajiny s hradem a podhradím. Povzbuzen výsledkem i příznivým ohlasem, jsem v následujících letech vytvořil další modely hradů a kostelů, všechny v předpokládané gotické nebo románské podobě. Modely se staly součástí expozice ZEMĚ HRADŮ v Hukvaldech.

Modely jsou zhotoveny ve sto šedesáti násobném zmenšení: znamená to že 1 metr ve skutečnosti měří na modelu pouhých 6,25mm. Některé nejmenší detaily vznikají pod lupou, takže jsou snadno přehlédnutelné. Proto nedílnou součástí tvorby jsou i fotografie-zvětšeniny zachycující modely z různých stran, z různých úhlů pohledu, v jednotlivých detailech i vcelku. Další jsou naaranžované tak, že skutečná příroda tvoří pozadí fotografie a model se tak stává součásti přírody.

Počátky nebyly snadné. Dlouho jsem se nedovedl smířit s tím, že o skutečné podobě středověké krajiny, hradů a měst je tak málo informací. Nedochovaly se stavební plány, většina obrázků staveb v manuskriptech je značně stylizovaná a schematická, jejich vypovídací schopnost není velká. Přestože jsou využívány stále nové vědecké metody výzkumu, většina odborníků si netroufá – z obavy možné ztráty své odborné reputace – vyjádřit svůj názor například na podobu částí staveb ze spalných materiálů: ze dřeva, proutí, rákosu. Možná i proto jsem po dva roky nenašel rádce – historika, archeologa nebo kastelologa který by byl ochotný mi poradit. Až třetím rokem stavby se objevili první ochotní památkáři. Těm patří můj velký dík a také obdiv, vždyť přijali riziko být spojování s mými modely. Přestože při tvorbě jednotlivých modelů vycházím nejčastěji ze stavebně historického průzkumů památky a rad odborníků, téměř všechny modely obsahují také detaily (právě ty ze spalných materiálů), které se nedají doložit a jsou proto snadno zpochybnitelné. Jenže bez právě takovýchto detailů bych nedocílil mnou požadované podoby modelu.

Moto z filmu Pelíšky: „To ale muselo dát práci…a přitom je to taková blbost…“

Počínaje stavbou druhého modelu se pokouším dát mému koníčku nějaký smysl a vyšší cíl. Byl bych rád, kdyby se moje modely (společně s dalšími vystavenými modely!) staly didaktickou pomůckou pro mládež a další zájemce o historii. Modely by mohly sloužit například jako ukázky typologie hradů, nebo jako 3D doplněk slovníku významu pojmů architektonických a stavebních prvků. Z těchto důvodů dávám přednost takovým předlohám, které jednak co nejlépe vystihují určitý pojem, například: donjon, bergfrit, tvrz, palisáda, empora, hatě, arkýř, ale také názorně ukazují souvislosti jejich vzniku nebo způsob využití. Domnívám se, že některé modely mohou mít potenciál vyprávět celý příběh: například Obléhací tábor a Opevnění města. Protože mám od počátku víceméně jasnou představu o tom co chci modelem vyjádřit a vybírám si předlohy které to splňují, často obtížně získávám podklady. Od počátku také mívám představu o výtvarné podobě a k té se pokouším během stavby co nejvíce přiblížit.