SMOLNÁ (SVITAVSKO) | Mnoho lidí má své sny, ale jen někteří si je dokážou plnit. Karel Lhotský ze Smolné si ten svůj naplňuje již několik let. Vytváří totiž věrné modely středověkých hradů a vesnic. Tisíce hodin příprav a vlastní práce na nich popisuje v našem rozhovoru.

PROPAMATKY | Autor: Zbyněk Konvička

Kdy jste se dostal k modelaření a čím vás uchvátil právě středověk, že jste se pustil především do staveb hradů a tehdejších podob vesnic?

Nápad vyrobit model středověkého hradu jsem dostal v lednu 2013. Došlo k tomu souhrou několika okolností. V polovině roku 2012 jsem odcházel do důchodu a s manželkou jsme se přestěhovali do jejího rodného domu na venkov. Její zdravotní stav se v té době již natolik zhoršil, že vyžadovala moji celodenní přítomnost a pomoc. Přemýšlel jsem o tom, jakým způsobem si zachovat dobrou náladu, a tehdy jsem náhodou narazil na fóru modelářů na neuvěřitelně působivé modely historických lodí od Doris Obručové. Napadlo mě tedy splnit si svůj sen z dětství – postavit hrad. Středověký hrad pro mě představuje esenci tajemna, romantiky a dobrodružství. Také u mě vyvolává obdiv k šikovnosti, nápaditosti a odvaze jejich stavitelů.

Měl jste před tímto koníčkem řemeslem již nějaké modelářské zkušenosti? Kde, jak a u koho jste získával potřebné dovednosti, návody či postupy prací, jak správně modelařit? Nebo jste spíš improvizoval a hledal svou vlastní cestu?

V kroužku leteckých modelářů jsem stavěl modely větroňů a s těmi pak tři roky jezdil po soutěžích. Jenže to nebylo to pravé. Od dětských let jsem měl rád mapy, plánky a také snímky krajiny z výšky. A to vše z pohledu modelaření splňovala jedině modelová železnice. Začal jsem stavět kolejiště a již tehdy mě zajímalo realistické ztvárnění krajiny. Mašinky a koleje šly stranou. Tehdy u mě převážily úplně jiné a lákavější zájmy, cítil jsem se už takříkajíc dospělý. Z té doby se dochoval nedokončený sádrový model tvrze, který se po téměř 50 letech stal součástí vznikajícího fiktivního hradu. Nejprve jsem chtěl postavit vzorový a romantický hrad, ale brzy jsem začal pátrat po reálné předloze. Rozeslal jsem prosbu, žádost o pomoc a radu na všechny nejvýznamnější instituce zabývající se památkami v České republice. Po dvou měsících, kdy nedošla ani jedna odpověď, jsem pochopil, že inspirace zůstane na mně. Nastaly stovky a možná i tisíce hodin strávených pátráním v knihovnách a na internetu. Nejvíce mi pomohly stránky věnované modelářům, ale také desítky vlastních pokusů při objevování nejvhodnějších materiálů, výrobních postupů a trénování šikovnosti a především trpělivosti.

Většina modelářů staví svá díla z předem připravených dílů, které si maximálně následně vylepšují. Vy jste se rozhodl vyrobit si sám celý artefakt takříkajíc od nuly. Znamená tento přístup pro vás větší výzvu nebo svobodu?

Na internetu se modely hradů zabývá skupina papírových modelářů. Tato oblíbená a rozšířená forma využívá desítek předloh z České republiky i zahraničí. Vznikají tu obdivuhodné exponáty. Málo se ovšem ví, že například budoucím chirurgům se tato volnočasová činnost doporučuje jako účinný způsob tréninku jemné motoriky. Avšak přiznání papírového povrchu neodpovídalo mé představě estetické podoby modelu. Proto jsem začal hledat, zkoušet a vymýšlet takové postupy, které by přispěly i k vytvoření určité atmosféry. Té se dá dosáhnout především pomocí struktury povrchu. Dřevo se nejlépe imituje dřevem, skála skálou, kámen kamenem.

Konzultujete podobu historických objektů s odborníky? Hledáte v odborných pramenech analogie exteriéru a použitých materiálů u stavby v dané době?

Koncem září 2015 jsem si troufl dát fotografie rozestavěného dioramatu fiktivního hradu na fórum modelářů. Nejenže laické reakce byly povzbudivé, ale ozvali se i odborníci – archeologové a historikové, kteří byli ochotni mi poradit. Upozornili mě na nepřesnosti omítek, tvaru některých oken, umístění vesnice a další věci. Část chyb bylo možné ještě opravit, jiné už ne. Ale nejčastěji mi bylo vytýkáno to, že jsem nevytvořil model reálného hradu. Pro příště jsem již nacházel skutečně existující a podrobně probádané předlohy. Zmenšeniny tvořím na základě plánků, topografického zaměření krajiny, vedut, fotografií a také pomocí konzultací s kastelology. U každého modelu ale nastane chvíle, kdy je potřeba nedochované části (všechny objekty ze spalných materiálů) domýšlet. Tuto část tvorby již beru plně na svoji odpovědnost. Jména odborných konzultantů nezveřejňuji, aby nemohli být nařčeni z vědecky nepodložené rady, a v některých případech i vytvořím a fotograficky zaznamenám variantní řešení. Navíc vždy uvádím, že se jedná o model hypotetické podoby konkrétní lokality inspirovaný odborným průzkumem.

 V druhé části rozhovoru se můžete těšit na vyprávění o konkrétních modelech včetně podrobného popisu vzniku fiktivního hradu.